Mosth

27. listopadu 2009 v 16:13 | Didhinkha Dhidhi a Kikusza |  Bááásniczky
Most
Po mostě kráčím,
na svět se mračím.
Najednou vidím ducha člověka kterého jsem se vždy bála.
A na jeho rady jsem nikdy nedala.
Rychle se ke mě přibližuje.
Můj dech se zůžuje.
Ruku mi na rameno pokládá
a znova po dlouhé době ve mě strach zakládá.
Cítím že jeho myšlenka je zlá
a jeho duše temná.
Cítím že myslí na jehou umučení
a že už návrat zpět není.
Cítím že on chce abych to prožila taky...
Na nebi se slétají černé mraky.
Venku se setmělo,
mě domů se jít zachtělo.
Chladný vítr začal foukat
a sovy začaly houkat.
Je to jako v hororu a já nechtěla se koukat.
Vlny pod mostem se zvedají
a kapky deště padají.
Teď snaží se mě z mostu hodit
a pak okolo mého hrobu radostně chodit.
Po chvíli se mu to povedlo,
mé tělo se ze zemně zvedlo.
Teď padám s postu do vody,
tohle je začátek nehody.
Ten dopad do vody jsem přežila,
před chvíli jsem dno hladila.
A nadechnout jsem se snažila.
Když jsem se s vody vynořila...
Najednou cítím kolem sebe tlak.
Za nohu drží mě hák.
Ke dnu táhne mě čím dál více,
už mám vodou zatopené plíce.
Vím že tohle nepřežilu
a že už lepší život nezažiju
Těla se vzdávám.
A z nebe svým blízkým mávám.

Tak tohle sjem zkládala taky s mojí superouzní kámoškou :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | 6. prosince 2009 v 16:29 | Reagovat

A tahle se mi zase naopak líbila nejvíc ale každej máme jinej vkus  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama